Na handbicích po jižní Moravě, srpen 2012

18. – 21. srpna 2012 jsem se účastnil cyklistického kurzu s občanským sdružením Sportability ve Strážnici nedaleko Hodonína. Bydlení bylo zařízeno v místním pěkném autocampu, kde se dalo na vozíku celkem bez problémů žít. Byla tam sprcha i WC pro vozíčkáře, všude rovina a betonové cesty. Součástí campu byl i velký venkovní bazén.

Už při cestě autem jsem tušil dobré ježdění, roviny kam se podíváš, paráda. V dáli se tyčilo pár kopců, ale proč bychom do nich jezdili?

Sraz byl v sobotu k večeru. Sešlo se nás 4 vozmeni (Jíťa, Pepa, Dave a já) a 4 choďáci (Káťa, Terka, Mirek a Tom). Po krátkém posezení u piva se šlo spát. Ráno dorazili ještě Honza s Markétou.

1. den
Po snídani a nastavení kol jsme vyrazili v už pořádném vedru směr Radějov a camp Lučina. Po několika rovinatých kilometrech jsme se dostali do oněch kopců, které jsem viděl v dáli z auta. V pohodovém tempu jízda rychle utíkala a těch kopců zase nebylo tolik, takže jedinným nepřítelem bylo více než 30° vedro. Ještě za plného světla jsme se vrátili do Strážnice a šli na večeři do místní pizzerie. Po večeři jsme lehce naplánovali zítřejší trasu a proto šli brzo spát. Čekala nás náročná a dlouhá trasa.

2. den – Padl absolutní teplotní rekord v ČR
Tento den jsme vyráželi podstatně dřív, přesto už slunce slušně zatápělo. Cílem bylo jet kolem západní části (nebo jak to mám pojmenovat) CHKO Bílé Karpaty. 1. část dne ubíhala rychle. Většinou jsme jeli po rovinkách, sem tam kopec a rychle dorazili k hranicím se Slovenskem. Udělali jsme ovšem velkou chybu. Nedali jsme si oběd a počítali s tím, že si ho dáme na Slovensku. V rukách a nohách jsme měli kolem 30ti km, když jsme se dostali na nezpevněné cesty, které byly fajn, první 2 kilometry. Po asi 10. už toho měli plný zuby snad všichni, já teda jo. Vyhladovělí jsme se vrátili na asfaltovou silnici a uvaření, to vedro byl masakr, jsme doufali v nalezení hospody nebo aspoň obchodu. Během hledání, které skončilo neúspěšně, jsme poobědvali (bylo asi 4 odpo) švestky a později kdesi Tomem sehnané rohlíky a sušenky. Pak jsme společnými silami překročili poslední velký vrchol a těšili se na opět rovinatější terén. Do Strážnice nám chybělo asi 25 km, ale protože už se začalo stmívat, nasadili jsme čelovky. Podvečerní a později večerní jízda byla, myslím, velká zábava. Konečně nebylo to vedro a skvěle se nám jelo, navíc v pěkném tempu, až do campu. Přijeli jsme asi v deset a jsem si jist, že na tenhle den nebudu vzpomínat sám. Skvělý, místy adrenalinový a velmi náročný den.

3. den
Poslední jezdící den jsme po předešlém výletu naplánovali kratší výlet po rovinkách. Už bylo přijatelnější počasí a tak cesta nebyla o boji s vedrem, jako spíš s vlastními silami (teď mluvím za sebe). Ani nevím, kde jsme byli, byl jsem rád, že jsem rád. Přijeli jsme do campu brzo, možná kolem 5 odpo a pomalu se rozutekli zpět domů.

Celý kurz se nesl v přátelské atmosféře a já doufám, že jsem se Sportability nebyl na kolech naposled. Díky lidi, zase někdy někde ;)

Jiří Čelaud

Fotogalerie

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>